♙ O ní

Lucie

Anna




 

Přerovská

 

Miluju umění.

Je mi jedno, čím fotím.

Je mi jedno, jestli vystavuju.

Žiju teď.

Sympatizuju s minimalismem.

Mým principem je láska.

Praktikuju mindfulness.

Umění je pro mě bytí.

Jsem introvert, který miluje lidi.  

Jsem pozorovatel. A hybatel.

Měním své úhly, i když to bolí.

Miluju vodu.

A světlo.

Starám se o kulturu laskavosti, o štěstí zvířat, o genderovou rovnocennost – nejen formální, ale především v našich srdcích.

Nemám vystudovaný žádný artový VŠ ateliér a je mi to jedno.

Nacházím se ve slovech a obrazech.

Jsem skeptický idealista.

Mám živelný temperament a hypersensitivní nitro.

Baví mě mezidruhové přesahy v umění. Líbí se mi využívání všelirůzných materiálů a médií, propojování mentalit, synergie lidí a nápadů.

Projevuji se nejvíce skrz fotografii a text, ale bděle sním o spoustě jiných cestách a způsobech tvoření, a jejich mixování. Mám taky ráda hudbu, performance, tanec, divadlo. Pouliční umění, umění situační, umění přítomného okamžiku, mezilidské, umění odehrávající se v našich bytech. V našich hlavách. Na našich zorničkách…   

Posunuju své hranice, i když to bolí.

Jednou bych chtěla tisknout fotografie na netypické povrchy. 

Nejsem „fotografka“; jsem, kdo jsem.

Přeju vám vše(m) dobré.

Umění je pro mě forma existence, dech, promluva k ostatním, výzva, apel, naslouchání ostatním, spojka se světem, cesta k sobě, terapie, pravda, chápání, radost i strádání, trvalý doprovod. Umění je láska.  

Odcházím tam, kde žiju.