♙ O fotografce

Lucie

Anna



Přerovská

 

Nesnaží se definovat umění ani jeho účel. Prostě tvoří.

 

Co a jak fotografuje rodačka ze Slezska?

Jedním z jejich prvních dětských společníků byl klavír. Postupem let jej doplnily či vystřídaly štětce, uhly, hlasivky, bicí, trubka, pero a papír, verše a věty… Fotografie ji dlouho neoslovovala, jen aby se nakonec vyklubala v její největší a bezkonkurenční vášeň.

Fotí… Lidi, oblečené, nahé, dění, situace, v dynamice, v rozjímání, věc, kytku, apel, detail, světlo, linie, utopie, ideály, reality, brutality. Nepodceňuje, ani nepřeceňuje techniku. Nekreslí dělící čáru mezi Hochkunstem a komercí. Nesvazuje se úzkým profilem témat. Což neznamená, že cvaká cokoliv. Hledá balanc mezi svým kreativním svědomím a účelem focení. Aparát zvedá, když v těle zacítí impuls. Nedělá na sílu. Metoda měla-bych/neměla-bych je jí cizí. Zpětnou vazbu vítá, ale „…posledním arbitrem jsem já…“ Fotografuje v přirozeném prostředí s přirozeným světlem. Ateliérem je jí svět. Nerealizuje studiovky – a ani to neplánuje. Odmítá afektovanost. Nesnáší labelování. Jak říká umělkyně Marie Tomanová: „V New Yorku jsem si uvědomila, že se člověk může zaměřit na libovolné médium, které mu zrovna vyhovuje. V Čechách jsem měla pocit, že když studuju malbu, tak musím být malíř a nic jiného dělat nemůžu, protože jsem to nevystudovala, a nedělám to proto tak dobře. Ale tak to vlastně vůbec není.“ (vltava.rozhlas)

Proč to dělá a co jí žene?

V procesu fotografování objevila LAP jeden z mála funkčních komunikačních kanálů s ostatním světem. Za foťákem odkrývá nitro a zároveň dlí v bezpečí. Za foťákem pracuje i odpočívá. Za foťákem se opravdově seznamuje s lidmi, aniž by musela opouštět komfortní distanz. Soustředí se především na atmosféru a v drtivé většině prací na konkrétní message. I kdyby vysílanou k sobě samé. Poselství si najde své příjemce. Nebo taky ne. Dílo je jako dítě. Stvoříte ho, ale svůj život už si žije samo. Intenzivní citlivost a téměř nežádoucí nadmíra empatie jí žene k neustálé hloubavé reflexi a nutkání poukazovat.

Od mikrodetailů a obyčejného dění v bezprostředním okolí, přes vlastní zkušenosti a společenská nastavení až po filosofická abstrakta – inspirace přehršel. Svoboda, pravdoláska, sebe-vědomí, svědomí, rovnoprávnost, etika, nezávislost, zodpovědnost, kritické myšlení a humorná břitkost jsou hodnoty jejímu srdci blízké. V životě se řídí Sedmi Áčky:

7A

Ability to hold on

Ability to resist

Ability to let go

Ability to forget

Ability to forgive

Ability to count entirely on myself

Ability to find a motivation from pure nothing

Just don't be a cunt