Ženy z cyklu „Mezi námi“

You can´t get to know another individual entirely. There always are layers between us. Deep inside it´s just you. Unknowable.

Možná tě vidí modře, ale ty jsi diminuendo. Možná jsou pro něj tvé rozevřené dlaně pohyblivý písek. Možná se propadá a volá tě, možná je to hudební akuse. Možná sahá na tvou kůži, ale neslyší tvůj hlas. Možná slyší tvůj hlas, ale nezná pevnost tvých svalů. A ty osciluješ příliš nahoru a příliš dolů. Možná si myslí, že ví, kde jsou tvé prahy, ale stále o ně zakopává. Možná se ho snažíš tvarovat jako hlínu, ale on je rozfoukaný vítr. Možná stojíte čelem, ale vidíte jen své zátylky. Chcete se dotknout, ale vaše střetnutí pohlcuje černá díra. Možná se škrábete vždycky někde jinde, než kde vás to svědí. Možná tě to svědí na mozku, ale nemáš se jak poškrábat. Možná mu nervy vystřelují po těle modřiny, ale ty si jen myslíš, že je nešikovný. Možná ho vidíš v okně, ale on stojí za rohem. Možná vyslal zprávu po rozevlátém záhybu záclony a ty ji hledáš v poletujících zrničkách prachu. Možná mezi nimi jen hledáš něco, co jsi tam zapomněla, ale jemu připadáš zastřená. Zatímco se vezeš po jezdících točitých schodech, pozoruje tě klíčovou dírkou z výtahové kabiny. On sedí v obýváku a ty v kuchyni, ale mezi vámi je stopadesát tisíc špinavých tabulí skla. Sotva pozná mé obrysy. Nutká nás to k sobě vstříc. Můžeme se téměř dotknout tvářemi… ale stejně nám vždy něco brání mezi námi.

Uvnitř sebe jsi jen ty.

Nepoznatelný. 

Mezi námi jsou vždy vrstvy,

byť jen hrany naší existence.

 

Zajímá Vás mužská část cyklu?