Občas si na to zanadávat. Potlačovaná zlost stejně jednou prdne jako velkej zanesenej vřed. A než se tak stane, bude hodně bolet a tlačit. Až se tak stane, neukočíruješ to. Vypusť páru. Řízené rozčílení je OK.

Drobná závist a zdravé srovnávání je lidskou přirozeností. Ale nikdy nebudeš žít osud někoho jiného než svůj vlastní. Tak to ani nezkoušej. Můžeš se nechat inspirovat jak něco ano, jak něco ne. Můžeš se vrátit k bodu jedna, (jehož klíčovým slovem je „občas“). A pak si di zase po svých.

Zamávej svýmu 6letýmu, 10letýmu, 15letýmu nebo jinýmu mladšímu já a důrazně mu vysvětli, že ho máš rád, ale že už si teď půjdeš laskavě svou cestou. Očekávání minulého já o tom, kým v budoucnu budu, jsou největší pastí, která ti brání v cestě ke tvému aktuálnímu já. Od tý doby zaniklo milion hvězd, i tvoje hvězda dětství. Pokud tě naopak opanuje tvé já budoucí, řekni mu, že ví houbelec o tom, co se děje právě teď. Doluj svůj potenciál přítomnostní.

Redefinuj. Když se pořád sere a nic / něco neběží jak má. Pořád se cyklíš. Jsi nešťastný, i když se snažíš. Vyzkoušel jsi ledacos. Over and over again… Možná ses zasek ve vlastní definici úspěchu / lásky / života / štěstí… Zarámoval ses do nějakého obrazu sebe sama a svých snů, ale ve skutečnosti už jsi dávno mimo rám. Hledej nové perspektivy. Redefinuj. Možná tě šokuje, že jsi vlastně uplně někdo jiný, že máš úplně jinou cestu. Možná se budeš muset přijímat zase od začátku. Ale už tě nebude tlačit rám.

Zvědomi dech. Spřátel se svým tělem, pečuj o něj. Ne tisicí krémy, ale láskou, střídmostí, pohybem. Věnuj mu sluchu a pozornosti; nestresuj ho. Zvědomi dech. 

Připusť si třeba i myšlenku, že je život prostě nesmysl bez ladu a skladu. Žádný dobrý, ani zlý bůh, ani žádná vesmírná karma neurčuje, kdo bude žít jaký život. On prostě nějak plyne a největším uměním je tančit v dešti. (To je klišé o nervy, viď.)

Měj se rád. Jsi kým jsi, jebat všecko. Buď laskav, ale nespoléhej na externí zdroje. Na skokanském můstku stojíš sám za sebe. Ty se díváš dolů. Ty se musíš nadechnout, uklidnit, uvěřit si, spolehnout se na sebe. A skočit. Bez sebelásky skončíš s vnitřnostma na hladině. Nebo vůbec neskočíš.

Jsi tady a teď. (To neznamená odhodit všecky plánovací kalendáře. ;)) Bez prdele (teda, bez plytkého eza) – jinej moment než „teď“ nemáš. Use it. And use it well.  

Miluj druhé. A ukaž jim to. I kdyby se ti na hlavu lély největší shity, aspoň rozsvítíš jinde. And that’s worth it.

Trénuj vůli, ovládej své emoce, ukázni svou mysl. S citem! Piluj svou celkovou mentální kondici. S ní se ti bude pohybovat lépe, stejně jako tělu s protaženými a pevnými svaly. Buď svým pánem, bez ohledu na okolnosti.