fbpx

O fotocyklech

Symbolika, tematika, námět, myšlenka, motiv… Otře se vjem, vynoří idea a krystalizuje do komplexního fotografického cyklu. Některé projekty jsou krátkdobé a obsáhnou třeba 5 snímků, jiné probíhají s vidinou měsíců až let s cílem desítek fotografií. Některé náměty vyžadují svižnost a jasné uzavření, jiné musí zrát, rozplývat se v prostoru i čase. Nefotím primárně pro estetiku, ani pro pobavení, uspokojení kulturních, ani ničích očekávání. Přijímám „zprávy“ ze světa a vracím otázky. A někdy i odpovědi. 

 

Klikni na cyklus, který Tě zajímá, a dozvíš se víc…

 ⟶ EnviMan

 ⟶ Make-up doesn´t make You up

 ⟶ ExtraOrdinárie

 ⟶ Frozen Messages

 ⟶ Mezi Námi

 ⟶ The Hidden Side of Jekyll


 

⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯EnviMan

Text se píše…




⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯Make-up doesn´t make you up

Kdekoliv a kdykoliv fotím portréty žen jakéhokoliv věku bez nalíčení. Touto stále rostoucí sbírkou chci nás všechny vytrhnout z příliš zakořeněného pocitu, že makeup je nutná součást ženské dresscodu.
Vystupuji proti zaběhnutosti, že bez makeupu je žena jaksi neoficiální, neupravená, prostě „not ready“ for… ? What for? Jeden obličej už jsme od přírody dostaly. Potřebujeme nutně nový? Běžte, ženy, hluboko do svého nitra, a zeptejte se sami sebe, kdo vás drží v této pasti? Líčíme se opravdu jen a pouze z vlastní vůle? Potřebujeme makeup kvůli společenskému statusu, aby nás někdo měl rád…abychom se my měly rády? A není to smutné?


Možná si myslíš, že to potřebuješ pro svého partnera. Pro své sebevědomí. Možná si myslíš, že je to normální. Že tak se to prostě dělá. Že to k ženám patří. Možná si myslíš, že všechny ty reklamy to s tebou opravdu myslí dobře. Možná si myslíš, že je to součást selfcare. Že ženy se musí líbit, a to přece bez makeupu nejde. Že zkrátka ženy jsou marnivé a muži pragmatičtí… Ale je tomu skutečně tak?
Odkud vychází naše pocity? Naše potřeby? Je naše nutkání líčit se samozřejmé? Nenecháváš příliš prostoru ve své hlavě někomu jinému? Jsi to opravdu ty, kdo určuje tvé hodnoty? Potřebuješ na svůj úžasný obličej, který ti darovala příroda, ještě druhou tvář, když jdeš se smetím? Když jdeš na rande? Na pohovor? Na ples? Když chceš být ženou, matkou, kamarádkou, dcerou, parťačkou, svůdkyní… když chceš být sama sebou?


Tímto projektem zároveň nijak neoponuji jakékoliv svobodě každého jednotlivce, ani obecné lidské vášni se zdobit.




⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯ExtraOrdinárie

Text se píše.




⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯Frozen Messages

Text se píše.




⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯Mezi námi

Možná tě vidí modře, ale ty jsi diminuendo. Možná jsou pro něj tvé rozevřené dlaně pohyblivý písek. Možná se propadá a volá tě, možná je to hudební akuse. Možná sahá na tvou kůži, ale neslyší tvůj hlas. Možná slyší tvůj hlas, ale nezná pevnost tvých svalů. A ty osciluješ příliš nahoru a příliš dolů. Možná si myslí, že ví, kde jsou tvé prahy, ale stále o ně zakopává. Možná se ho snažíš tvarovat jako hlínu, ale on je rozfoukaný vítr. Možná stojíte čelem, ale vidíte jen své zátylky. Chcete se dotknout, ale vaše střetnutí pohlcuje černá díra. Možná se škrábete vždycky někde jinde, než kde vás to svědí. Možná tě to svědí na mozku, ale nemáš se jak poškrábat. Možná mu nervy vystřelují po těle modřiny, ale ty si jen myslíš, že je nešikovný. Možná ho vidíš v okně, ale on stojí za rohem. Možná vyslal zprávu po rozevlátém záhybu záclony a ty ji hledáš v poletujících zrničkách prachu. Možná mezi nimi jen hledáš něco, co jsi tam zapomněla, ale jemu připadáš zastřená. Zatímco se vezeš po jezdících točitých schodech, pozoruje tě klíčovou dírkou z výtahové kabiny. On sedí v obýváku a ty v kuchyni, ale mezi vámi je stopadesát tisíc špinavých tabulí skla. Sotva pozná mé obrysy. Nutká nás to k sobě vstříc. Můžeme se téměř dotknout tvářemi… ale stejně nám vždy něco brání mezi námi.

 

Uvnitř sebe jsi jen ty. Nepoznatelný. Mezi námi jsou vždy vrstvy, byť jen hrany naší existence.    




⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯⎯The Hidden side of jekyll

Text se píše.

Copy link
Powered by Social Snap