fbpx

Info + Reference

Fotila jsem například pro

Fotky pro web: profesionální a zároveň lidská spolupráce – Lucka má svůj styl, svou vizi, velký cit pro detail a kompozici. Velmi si vážím tvůrců/umělců, kteří dokáží přemýšlet nad celkovým dojmem zakázky tak, aby odrážel zadavatele a zároveň dokáží pohlídat funkčnost každého detailu a jeho propojení s celkem.
Díky za všechen čas i za „nadstandardní péči“.

_______________________

Bára Hrabalová, casnajogu.cz

S Lucií Annou mám dlouholeté zkušenosti v oblasti fotografie. Její fotky jsou typické zvláštní tajemnou atmosférou. Má velký talent k zachycení podstaty člověka, na kterého se zaměří. Má velký dar ze syrového, a někdy až nepěkného lidství zachytit krásu, což je nevídané. Neváhá pro pořízení fotografie ležet břichem na blátě, nebo balancovat nad rozbouřenou hladinou řeky (true story). Výsledek a námaha navíc pro fotografa, modela i zákazníka za to však vždy stojí. Rozhodně nepatří k těm fotografům, kteří se budou řídit jen čistě vaší představou, či veřejným míněním, ale bude do focení vždy vkládat i svůj názor a přesvědčení. Focení s Lucií je komplexní zážitek a doporučuji si jej zažít :).

_______________________

Terezie Rusková, oktarina.cz

Na počátku celého příběhu je nápad jedné mojí známé, že bych se měl nechat nafotit. Dlouho jsem přemýšlel, jak na to, poněvadž jsem celoživotní invalida. Najednou jsem objevil článek o fotografce Lucianně Přerovské, její tvorba mne velmi zaujala. Rozhodl jsem se jí oslovit.

Musím přiznat, že jsem byl dost nervózní, nevěděl jsem, co mne čeká. Ale veškerá nervozita byla ta tam, jakmile jsem Lucii poznal. Je totiž opravdu skvělý člověk s úžasným přístupem k modelu a opravdu velkým nadšením pro  věc, což dělalo focení s ní neuvěřitelným zážitkem, na který určitě nezapomenu. Je to prostě osůbka, která se musí zažít osobně. Dokázala ze mě během focení dostat i nemožné výkony, za což jsem rád.

Výsledek, co se nám podařilo vyfotit v prostorách frýdecko-místecké textilky je naprosto úžasný. Focení s Lucií mohu každému vřele doporučit. Je prostě úžasná a její fotky nádherné. Mají lidem hodně co říct. Závěrem bych chtěl vyjádřit Lucii veliké díky. Poznal jsem člověka, kterého si vážím jako umělce, ale hlavně jako skvělého přítele.

____________________________________________________________________________________________________

David Starostka, focení aktů

Fotografka

Lucie Anna Pasek alias Lapeno, umčo fotografka. Srdce kované ostravským mordorem, ochmýřené hypersensitivitou. Celoživotně zaujatá uměním a tvorbou. Fotografii se věnuje několik let a hledá průsečíky mezi konceptuální, volnou produkcí a komercí. Spolupracovala se subjekty jako je havířovský spolek pro autistické děti ADAM, ostravský Pride, pražské organizace Nevypusť duši, Moderní sebeobrana Pavla Houdka, či Obraz – Obránci zvířat. Vystavuje ve městech zdejšího kraje (Ostrava, Havířov, Orlová, Frýdek-Místek), a také přespolně například v Olomouci, ve Slezských Rudolticích, v České Třebové či na Blatenském fotofestivalu. Považuje za důležité šířit umění i mimo galerie, na veřejná místa jako kavárny, bary, náměstí, podchody, zastávky, lavičky, aby se tak mohlo běžně prolínat našimi životy třeba jako příroda. Neuznává rozdělení společnosti na tzv. „odborníky a laiky“. Umění a jeho „kvalitu“ předkládá jako subjektivní záležitost každého. Zajímá se o feministická, genderová, psychiatrická, lidskoprávní, veganská a obecně společenská témata. Fotí kreativní portréty, akty, rodiny, eventy, atmosférický produkt, webový obsah i přírodu. Zachycuje realitu ve své syrovosti i poetiku „za zrcadlem“ a míchá je do magického realismu. Kromě výstav se účastnila různých kulturních eventů i jako autorka textů (Der Kulturpunkt – českoněmecké kulturní dny v Ostravě, Lange Nacht der kurzen Texte v Opavě) a sama organizovala poetické večery V KSA Ostrava či Promítání lidskoprávních filmů v rámci Jednoho světa v ostravském klubu Atlantik. Založila ostravskou feministickou skupinu Gendertlachy. Aktuálně tvoří především nového člověka ve svých útrobách.

Jak tvořím

Je mi jedno, čím fotím. Nejlepší foťák je ten, který člověk zrovna drží v ruce. Nezajímá mě osvětlovací technika a reflektory. Zajímá mě přirozený svit a autentické světelné zdroje, které se nachází v daném prostředí, případně hra s umělými světly, jejíž cílem je určitá atmosféra či hra, nikoliv technická kvalita fotografie. Ateliér nepoužívám, uzavírá mysl, možnosti a fantasii. Pohybuju se v nejrůznějších interiérech, exteriérech a kontext. Vítám technická i jiná omezení, která nutí k vynalézavosti, k prostotě ve tvorbě. Bariéry osekají tvůrčí proces na dřeň. Tvořím já, nikoliv můj equipment. Často se nechávám vést principem náhody.  

Na jednu stranu vycházím z autenticity, reality v její syrovosti, na druhou stranu hrabu do surreálu a snovosti, operuju s promyšlenými koncepty. Nebojím se kýče, trapnosti, směšnosti a nevkusu. Zamýšlených.   „Umění“ a „komerci“ nedělím. Nudí mě laciná a omílaná afektovanost (například ve fotografii aktu). Odmítám glamour retuš. Nezajímá mě estetizace, líbivost. Umění nemusí mít vůbec žádný účel. Nebo může mít účel jakýkoliv. Hledání definice je bezpředmětné. Nesouhlasím s názorem, že by tvůrčí osoba měla být jasně rozpoznatelná podle svého rukopisu. Právě naopak, zkoumat různorodost svojí vlastní fantasie je největší umělcovo dobrodružství.

Výstavy / Eventy / Média

Jedna z prvních výstav. V Havířově. Ta nezakázaná :)

Výstava Akt 4 umělkyň ve frýdeckomístecké Textilce

Psalo se v Ostravanu

Výstava fotografií „Mezi námi“, Kulturní centrum, Česká Třebová

V centru pozornosti fotografky Přerovské stojí neproblematicky lidské tělo. Obvykle jde o obyčejné tělo, ne takové, které se živí vlastní krásou, krásou měřenou obecnými měřítky, tedy ne ideální tělo modelky. Většinou jde o tělo, které musí do práce, brzy vstává, dohaduje se s nadřízenými, nosí těžké tašky, rodí děti, vaří večeře a pak je s chutí jí, pije pivo, kouří a moc  nesportuje. Tohle obyčejné, nikoliv zvlášť pěstěné tělo umísťuje Přerovská do věcného okolí, které rovněž není nijak zvlášť exotické – jde například o interiér obydlí, o sklep, stavbu, někdy industriální objekt. Z obvyklého materiálu činí neobvyklým způsob zasazení těla – často v nějaké akci-  do kontextu zvoleného okolí. Ve finálním celku tvoří ono tělo více stafáž, jakoby jen drobný doplněk fotografčiny kompozice, ve které skutečně zaujímá jenom malou část. Malou, ale důležitou. Zásadní. Právě to příslušné tělo dává celku fotografie další obsahovou vrstvu, vytváří napětí mezi neživými předměty a zachyceným lidským živočichem a ve skutečnosti  stojí vůbec v centru sdělení.Fotografie prezentováné v České Třebové pojednávají o izolaci, oddělenosti, zastřenosti lidských těl – lidských bytostí. Jsou odděleny zdmi, dveřmi, sklem, nebo jen sítí či transparentní igelitovou folií. Jsou odděleny nikoliv fatálně, definitivně, natrvalo a bez naděje. Jejich oddělení od dalších bytostí není beznadějné, je překonatelné. Těla si ve své izolaci nezoufají, žijí ji, někdy se ji snaží překonat, někdy jako by jim tam bylo dobře, jakoby jim ta oddělenost umožňovala být sám se sebou a být sám sebou. Tato poctivá, živá a dobře uvěřitelná těla umístěná do čistého, až minimalisticky pojímaného prostoru nejsou vydávána napospas. I když jsou izolovaná, působí dojmem, že si  sama se sebou poradí. Právě tak, jak to Lucie Anna Přerovská cítí, tak, jak si to přeje. 

autor článku: Ludmila Kesselgruberová

Blatenský Fotofestival 2019

Výstava Nepoznatelní (?) v olomouckém Bluesbaru Garch

Hromadná výstava současného umění v Slezských Rudolticích

Zakázná výstava v Havířově 

Více než rok je v plánu Kulturního domu Petra Bezruče v Havířově výstava fotografií, které prezentují ženské i mužské akty. Nyní – měsíc před zahájením – ale výstavu ředitelka Městského kulturního střediska Havířov (Y. Dlábková) zatrhla. Prý by ohrozila děti, které »kulturák« navštěvují.

(…)

Autorka fotografií Lucie Anna Přerovská je ze situace rozčarovaná. Galerie jí nic nevysvětlila ani se neomluvila. (…) „Pan kurátor věděl a viděl, co fotím. Mé fotky navíc nejsou nijak vulgární a akty už několikrát v galerii byly,“ uvedla.

(…)
Lidem se ale přístup Městského kulturního střediska nelíbí. Na podporu fotografky Lucie Anny Přerovské tu dokonce vznikla podpisová akce, kterou podpořila i legendární česká fotografka Libuše Jarcovjáková. „Samozřejmě, to mě velmi těší,“ zakončila Přerovská. (Zdroj.)
 
O tématu psali např: Blesk, iDnes, Novinky, iRegiony, Havířovský a Olomoucký deník aj…

Organizování filmových-diskusních večerů v rámci „promítej i Ty“

Lidskoprávní performance

Účast na různých literárních akcích

Oragnizování poeticko-hudebních večerů

Copy link
Powered by Social Snap